Julča aneb jak to všechno začalo
Proč jsou dva lepší než jeden...
Výkupci starého nábytku, či železného šrotu čas od času zavítají i k naší letité chaloupce. Tyto nezvané návštěvy odbýval manžel, ale onoho dne jsem byla sama doma. Výkupci chtěli starý nábytek a byli "ochotni" se sami podívat po domě. Akorát jim vadil náš 45 kg mazlíček český horský pes. Ikar alias Čenda na ně vehementně štěkal, až chrčel. "Paní, zavřete si ho", říkali. Zas tak blbá jsem nebyla. Psa jsem nezavřela a chlapi odjeli s nepořízenou. Jsem moc vděčná, že hafana máme. Ale když odjeli, řekla jsem si, že dva jsou lepší než jeden. Byl by na ně chudák sám.
Pak už to šlo vše rychle. Telefonát manželovi a následně do psího útulku. Musím přiznat, že webovky útulku v Lukavici jsem studovala témeř každý den už dávno před touto událostí. A dělám to dodnes. Volba byla jasná - asi roční kříženka českého horského psa. Fenka byla den po kastraci, tak jsme museli pár dní počkat.
Po příjezdu do útulku nám fenečku přivedli ukázat. A nám bylo jasné, že je NAŠE. Ona měla stejný názor, div že si ocas neuvrtěla. Do kufru combiku skočila a jelo se. Ono se řekne jelo se. Ujeli jsme asi 200 metrů a z kufru se začal linout charakteristický pach. Zastavili jsme, fenka znervózněla natolik, že svůj poklad rozhodila po celém autě. Tak jsme byli "posraní" nejen z toho, že máme nového pejska.Uklidilo se a jelo se dál. V autě nastala debata o jménu. Původní nikdo neznal a na útulkové si nestlihla zvyknout. Padali různé návrhy. Manžel navrhl Julču, prý jako ta z Horem Pádem. (Sice ve filmu byla Milča, ale Julča je lepší).
Doma se pesani velmi důkladně očuchali a bylo jasno. Dnes už si ani nedovedeme představit, že bychom měli jenom jedno psisko.